(II)
Miluj bližního svého jako sebe samého;
co je to za nesmysly? Na to ti kašleme!
A vůbec vždyť vlastně jo, nemilujem nikoho,
milujem jenom prachy, a tak v tom jedeme!
Ježíši, tys naším Noem, a zveš nás do archy Věčný Život.
A my na tebe všichni serem. Máme přece plno vlastních jistot!
Rychle ten dobrej skutek, a pak s tím na fejsíček,
vypadat jak dobráček, de přece vo image.
Když má dojít k obětem, řekneme „spánembohem“,
my jsme tu těmi mnohem vychytralejšími!
Ježíši, tys naším Noem, a zveš nás do archy Věčný Život.
A my na tebe všichni serem. Máme přece plno vlastních jistot!
Všechno furt počítaje, necháváme si tvoje
hřiny pro sebe, hlavně ten zpropadenej čas!
Hřivnama co dostanem, přežereme se, přecpem,
dostanem z toho průjem. Modlit se budem zas:
Ježíši, tys naším Noem, a zveš nás do archy Věčný Život.
A my na tebe všichni serem. Máme přece plno vlastních jistot!
Až přijde velká boží povodeň
a budeme všichni valit voči,
řekneme jen: „My za nic nemůžem,
nemáme z čeho mit špatný pocit.“
A přesto všechny kozly utopí,
jenom ovce budou zachráněny.
„Kde jsme tě, Pane, mohli potkat my?!“
„Byl jsem celou dobu všude tady!“
Ježíši, tys naším Noem, a zveš nás do archy Věčný Život.
A my na tebe všichni —
ale ne, to přece nechceme, tak dej, Pane,
prosíme, ať máme sílu pro těch pár kroků k tobě,
je nám to všechno líto, a tak
tu stojíme před tebou a prosíme tě, moc
— máme v tobě první z našich jistot.