Tom Hejda – osobní blog

(VIII) Postáváš na náměstí Svět, zvony bijí pět, nevíš co s životem, tak se tu poflakuješ. Vinice, vinice, svět je Boží vinice, a tak pracuj, pracuj, abys mohl odpočinout, víno pít a s radostí spočinout, u Boha odpočinout. V poledne na náměstí Svět, za práci tvrdou odměnu férovou slíbil ti teď. Vinice, vinice, svět je …

(VII) Zvuk kostelních zvonů uprostřed lesů i vůně zimního ticha. Praskání ledu pod nohama i strach z uklouznutí. Ticho větru i hlas ptáků na horských stráních. Samota bez osamnění, únava bez vyčerpání i možnost odpočinutí. Vděk za lavičky u cest. Zář bělostného sněhu i žár topícího slunce. Cíl ať vezme čert, to hlavní je jít.

(VI) V ruce pivo z plechu, lednice dokořán, otče Františku, Laudato si. Zapomněl jsem tašku, novou si dopřávám, ahoj Františku, Laudato si. Zkažený rajčata, prošlý mlíko, ztvrdla mi bageta, a On ví to. Laudato si, o mi Signore. Laudato si, o mi Signore. Díky za tu zemi, jež ropu dává nám, bratře Františku, Laudato si. …

(V) Dobrořeč má duše Hospodinu Bohu, zpívej mu bez ustání k jeho slávě. Dobrořeč tělo mé Ježíši samému, konej všem dobré skutky k jeho slávě. Dobrořečte ale i Duchu Svatému, nechejte ho působit k jeho slávě. Dobrořečí Pán Bůh mému počínání a místo pro mne drží v jeho slávě.

(IV) Celý svět je náhle beznadějně žlutý, se svým pylem, sluncem trýzní mě, je krutý. Do rybníku skočím, pyl ze sebe smočím. Krása jara, léta usmát se mě nutí.

(III) Je předvečer MDŽ, sedím tu a přemýšlím, můj smysl pro MDŽ žije časem motýlím. Snad pro kytku zajdu nebo koupím zajdu, inspirován blízkým velinkončním pondělím. Jako David král hledí shora na Batšebu, civím na holky kolem, na místech se drbu. Mezinárodní den žen, a já jsem byl přistižen – že jsem radši taky jednou …

(II) Miluj bližního svého jako sebe samého; co je to za nesmysly? Na to ti kašleme! A vůbec vždyť vlastně jo, nemilujem nikoho, milujem jenom prachy, a tak v tom jedeme! Ježíši, tys naším Noem, a zveš nás do archy Věčný Život. A my na tebe všichni serem. Máme přece plno vlastních jistot! Rychle ten …

(I) V nouzi obracím se k tobě, Hospodine, v nouzi duše nehlubší. Nepřátelé moji usilují o mne, ty rceš: „Nepřítelem jsi sám sobě největším,“ já však neslyším. Burácím do všech stran: „Pravda vítězí!“ Že lží jsem prázdně dunící však neslyším. V nouzi obracím se k tobě, Hospodine.