Dnešní rozloučení s bratrem Jírou – Jiřím Stránským mě přimělo zamyslet se nad tím, co vlastně znamená osmý bod skautského zákona. Jira žil skautsky, o tom není pochyb. Skautský slib a zákon naplňoval velice, a to celý život, před nástupem komunismu, v průběhu něj, ale i po něm.
Komunistický režim ho nenechal být, strávil 10 let v lágrech, kde spolu s dalšími politicky nepohodlnými zakoušel muka bití i týrání. Nikdy ho nezlomili, a když ho ohli, měl v sobě vždy dost vnitřní síly, aby se zase narovnal.
Byl šprímař, i jako mukl. Dobře věděl, že humor se diktaturám nelíbí, humor je totiž znakem svobodné mysli a kreativního ducha. Humor je jasným znamením, že „na mě si nepřijdou“. Mimojiné i takhle se Jíra srovnával s komunismem, a svou „alergií na komunisty“, jak rád říkal, nakazil leckoho, i mě.
Často si myslíme, že být veselé mysli je z bodů skautského zákona ten nejlehčí. A možná to zvládáme dobře, pokud se máme hezky a nic nás netíží. Ale dovedeme to i v těžkých životních situacích?
Milý bratře Jíro, nikdy jsem Tě osobně nepotkal, ale věz, že i mě Tvá veselá mysl pomáhá jít dál. Díky Tobě i Bohu za to.